Návrat
klasických žoldnierov.
stiahnuté
z: Zvedavec
Od konce studené
války začaly v mnoha místech světa vznikat nové formy ziskového podnikání
– soukromé armády. Tyto firmy specializované na zajišťování bezpečnosti
a na různé druhý vojenské asistence, od strategického poradenství až po
dodávku trénovaných komand, hrají v současné době stále větší roli v
rámci vojenských konfliktů a to hlavně v Iráku a Afganistanu.
Kdo by si ještě
před deseti lety pomyslel, že se jednou vrátí čas klasických žoldáků?
(Poznámka
překladatele: slovo žoldák je zde míněno v jeho historickém smyslu –
jedinec který se za peníze nechá najmout jako bojovník do válečného
konfliktu, lhostejno za jakou stranu a bez ohledu na vlastenecký, ideologicky
či politický podtext. Jeho jedinou motivací jsou peníze – žold – –,
který za své služby získává. NEJEDNÁ se tedy o profesionálního vojáka
pracujícího pro armádu svého státu).
Skutečnost je
však taková, že počet těchto zbraňových specialistů žijících z válek
za poslední desetiletí doslova expodoval.Během první války v zálivu představovali
pouze jedno procento celkového počtu amerických sil. Ale postupem času skrz
války v bývalé Jugoslávii a v Afghánistánu se jejich řady postupně
rozrostly, a to do té míry, že dnes jich je v Iráku zrubá 20 tisíc, což dělá
15 procent celkových amerických sil v této oblasti. Je třeba si uvědomit,
že se nejedná o nějaké folklórní pistolníky honicí zločince ve vzdálených
koutech světa, ale o skutečný byznys, řízený nadnárodními firmami majícími
často účast na burze, a jejichž finanční obrat jen za tyto válečné
aktivity přesahuje sto milliard dolarů ročně.
Důkazem toho
jak ziskové tyto aktivity jsou je skutečnost, že z amerického rozpočtu určeného
na válku v Iráku pro rok 2004 šlo do kapes soukromých armád 33 procent. Avšak
nabídka těchto žoldáckých služeb není situována jen na kvantitativní úrovni.
Pryč jsou ty časy, jako v době první války v zálivu, kdy jediný úkol těchto
nových žoldáků byl dozor či správa bojových oddílu regulérní armády.
Placení 500 až 1500 dolary denně (což je nesrovnatelně víc než platy
klasických vojáků) žoldáci dnešních dnů mají přístup k ultra-citlivým
pozicím v doménách zpravodajství, bezpečnosti, logistiky a výcviku. Stručně
vzato globalizace a neoliberalismus se postupně uhnízdili i ve sféře válek
a válečných konfliktu.
Válka – subdodavatelský byznys ?
Pro velikost a
důležitost tohoto fenoménu a díky tomu, že soukromí žoldáci často postrádají
znalosti mezinárodního humanitárního práva (MHP), se Mezinárodní Výbor
Červeného Kříže (MVCK) rozhodl tento rok zesílit své úsilí o
responsibilizaci zúčastněných státu, jak sdělil Gilles Carbonnier, jeho
ekonomický poradce a šéf oddělení pro vztahy se soukromým sektorem."
Je třeba vyřešit
situace, které jsou právně nevyhraněné či mlhavé. Zároveň je nutné,
aby si zúčastněni jedinci a firmy uvědomili, že podléhají normativnímu rámci
Ženevských Konvenci a humanitárního práva. Pokud tyto normy poruší, je třeba,
aby byli řádně potrestání".
MVCK nyní
zkoumá legislativy různých zemí, aby zjistil, do jaké míry odpovídají této
relativně nové situaci v terénu." Pokud například americká vojenská
firma najme do do svých služeb jihoafricana, který se následně dopustí v
Iráku válečného zločinu, jde o to, jasně ustanovit před jakou justici
bude tento muž odpovídat za své činy", upřesňuje Gilles Carbonnier a
zároveň připomíná, že první společný článek Ženevských Konvenci
zavazuje státy respektovat a zřídit respekt pro MHP.
Avšak v současné
době právní mlhavo panující v této sféře přeci jen převládá, což
nahrává všem výše zmíněným "soukromníkům" tím, že jsou více
méně mimo dosah jakéhokoli trestního stíhání. Za účelem zlepšení této
situace má MVCK v úmyslu navázat kontakt s největšími z těchto soukromých
vojenských firem. "V minulosti se nám již podařilo s těmito firmami
navázat určitě neformální kontakty, když jsme potkali jejich "zaměstnance"
ve válečných zónách" sděluje Gilles Carbonnier. "Dnes chceme
vytvořit systematický dialog s největšími z nich, neboť v současné době
hrají v ozbrojených konfliktech velkou roli. Chceme je seznámit s humanitárním
právem a také s principy našich misí, aby nenarušovaly naši práci v terénu,
a aby respektovaly civilní obyvatelstvo.
Byl to Peter
Singer, který jako první poukázal na perverzní následky privatizace války
ve své knize Corporate Warriors : Říše of thé Privatized Military
Industry (Cornell University, 2004). "Normální vojáci", píše
Singer, "jsou plně zodpovědni, pokud poruší vojenská pravidla. Ale
soukromí žoldáci nejsou součástí formální hierarchie klasické armády,
a tudíž nemůžou být v případě stejného porušení trestně stíháni.
Za normálních okolností by mohli být souzeni místními soudy daného státu.
Ale například v Iráku místní justice je ještě slabá a nefunguje dost dobře.
Navíc se občas stává, že v pracovních smlouvách žoldáků je explicitně
řečeno, že místní justici nepodléhají.
Rozředěná
odpovědnost
Tato více méně
zaručena beztrestnost vytváří prostředí, v kterém je možno, to nejhorší.
Ve vězení Abú Ghraib blízko Bagdádu se na mučení a krutých výsleších
vězňů podíleli mimo jiné také dva "soukromníci", kteří dodnes
nebyli objektem žádného trestu ani stíhání.
Politikům se
tento systém soukromých žoldáků naramně hodí a to hned z několika důvodů.
Za prvé jde o to, že na rozdíl od regulérních vojáků tvořených občany
daného státu, smrt či zatčení žoldáka nehrozí obrácením se veřejného
mínění proti vládě, neboť se jedna o cizí element. Za druhé tito bývalí
vojenští specialisti, ex-agenti jihoafrického apartheidu, KGB a další
"specialisté" mohou vést v zóně konfliktu zvlášť brutální
represi, mohou omezovat pohyb humanitárních organizací nebo terorizovat místní
obyvatelstvo, aniž by bylo možné jejich chování přímo připsat na účet
určitého státu.
Citován
agenturou Reuters, Kenny Gluck, ředitel operaci MSF Hollande zvoní na
poplach. "Tyto firmy, které jsou tam za účelem finančního zisku, vytvářejí
nové problémy humanitárním organizacím, neboť nemají jasný statut"
říká. "Když jsme v kontaktu s normalnimi vojáky, můžeme vyjednávat
s armádní hierarchií, která je jasná. Ale co se týče těchto "soukromníků",
kdo je za ně zodpovědný? Jejich akcionáři?"
Bývalý
americký velvyslanec Jonathan Moore rovněž odsuzuje toto šílenství způsobené
privatizací války. "Stát se stává závislým na operatorech, které
není schopen kontrolovat (...) Hierarchie a odpovědnost za rozkazy je rozmlžena.
Disciplína, kontrola a etika profesionálních vojáků (normální armády)
jsou ohroženy ... Privatizace armády zvyšuje spoustu nejasností a riziko
vymknutí se jakékoli kontrole".
10 srpna 2004
tento znepokojující trend dosáhl nového stupně. Tento den Paul Wolfowitz,
americký zástupce ministra obrany, odhalil novou strategii Pentagonu. Zažádal
Kongres o dalších 500 miliónů dolarů pro vytvoření světové sítě
takzvaných "přátelských milicí" za účelem – no hádejte, –
jaké překvapení – boje proti terorismu a vzbouření. Tato síť by měla
prý sloužit hlavně skupinám situovaným podél pákistánsko-afgánské
hranice, v Iráku, na Kavkaze, na východním cípu afriky kolem Somálská a
Etiopie a také na několika ostrovech Filipín, kde operují islámští bojovníci.
Tento vznikající systém subdodavatelské války pomalu mění její tradiční tvář.Ještě snad nikdy nebyl respekt mezinárodního humanitárního práva ohrožen do tak velké míry. Je nesmírně nutné a urgentní přivést tyto novodobé žoldáky do rámce právního systému a řadu i když je to úkol v současné době nadmíru těžký.