BRAINWASHING
Lucie Šmídová, 3. ročník, prezenční studium
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví

Brainwashing, česky vymývání mozku, psychická manipulace nebo také mind control, thought control, coercive persuasion (v překladu: kontrola mysli, myšlenek, nátlakové přesvědčování), toto všechno jsou synonyma, která můžeme definovat jako psychologické a ideologické působení na člověka s cílem ovládnout (formovat) jeho myšlení proti jeho vlastní vůli, což vede ke zhoršení individuálních kognitivních a sociálních funkcí.

 Na začátku bych se měla také zmínit o tom, že o efektivitě brainwashingu se stále vedou debaty. Jedni tvrdí, že nikdo není vůči těmto technikám imunní, druzí naopak, že svobodná lidská vůle se nedá nijak rozvrátit. Podle mého velmi záleží na tom, co od brainwashingu očekáváme, pokud např. budeme očekávat, že zmanipulovaná matka od rodiny se na náš příkaz  vydá vraždit, můžeme být zklamáni, ale jisté účinky např. podprahového ovlivňování již byly celkem uspokojivě dokázány.

Jen krátké ohlédnutí do historie: např. Dick Sutphen klade vynalezení metody brainwashingu někam do 18. stol. v souvislosti s křesťanským obrozením v USA, naproti tomu Robert Jay Lifton až do 50. let, kdy probíhala korejská válka. Čínští komunisté tam měli údajně objevit metodu, která způsobovala hluboké a trvalé změny chování válečných zajatců. Konkrétně jejich konverze ke komunismu (tento případ byl však zpochybňován, zajatci byli možná prostě jen vydíráni, podepsali cokoliv za teplejší deku, lepší jídlo atd.). Techniky, které tam Číňané praktikovali můžeme zařadit do brainwashingu staršího pojetí, který je založen na násilí, aplikaci drog atd..

Vězni byli týráni, vyslýcháni, trpěli nedostatkem spánku,vyvolával se u nich pocit viny ze zrazování přátel, tím navodili vězni pocity strachu a úzkosti, v dalších fázích pak nátlak odlehčili, vězeň byl přinucen zpovídat se ze svých prohřešků v minulosti, pomocí pokřiveného výkladu věznitelů pocit viny odreagován, prohlubování významu komunistických idejí, v poslední fázi proběhlo navození psychické rovnováhy a politická konverze.

Od 50. let však došlo ke značnému zdokonalení psychické manipulace, jejím vývojem se zabývala např. i CIA. Širší veřejnost se o těchto praktikách dověděla popularizací psychologie.

Nové pojetí psychické manipulace bychom mohli považovat za rafinovanější: nejdůležitější je, že oběť si to vůbec neuvědomuje, pachatelé jsou pak většinou považováni za přátele, oběť bezděčně spolupracuje, nepoužívá se téměř žádné fyzické násilí, místo toho spíše násilí psychické a využití slabých stránek člověka, pravda o kultech zabývající se manipulací je těžko zjistitelná, snaží se o sobě navenek vytvořit pozitivní obraz. 

Tady už trochu narážím na sekty, které jsou dnes nejčastěji spojovány s výrazem brainwashing.

Samotný termín sekty je problematický, protože není jasně vymezená hranice mezi náboženskými organizacemi a sektami, které většinou vnímáme jako něco společensky škodlivého. Psychickou manipulaci využívají její vedoucí členové k podrobení adepta, začlenění do sekty a utvoření jeho závislosti na ní. Motivem tohoto jednání obvykle bývá obohacení, či obohacování na úkor  členů.

Jaké se tedy používají metody? Můžeme je rozčlenit na čtyři základní složky:

1)       1)      řízené chování

    2)      řízené myšlení

3)       3)      řízené emoce

 

Změní- li se jedna z těchto tří složek, ostatní mají snahu změnit se též

4)       4)      řízené informace

 

Podobné techniky jako sekty má údajně používat i Námořnictvo Spojených Států při výcviku svých vojáků. Málo jídla spojené s namáhavou fyzickou prací sníží u vojáků hladinu cukru v krvi, čímž se nervová soustava stane citlivější, následuje fáze zahlcení informacemi, bombardování otázkami atd., kdy může dojít i k akceptaci převrácené logiky (trochu mi to připomnělo O’Brienovu otázku na Winstona v mučírnách Ministerstva lásky: „Tady je pět prstů. Vidíš pět prstů?“ Samozřejmě mu ukazoval jen čtyři.). Následují hodiny pochodování nebo meditace, kdy se voják uvede do stavu jakési sebehypnózy a ideální námořník je na světě. Voják, který za každých okolností uposlechne rozkazu a nebude o tom, co dělá, příliš přemýšlet. Asi jeden z mála způsobů, jak donutit lidi, kteří by normálně neublížili ani kuřeti, zabíjet lidi. Samozřejmě je otázkou, jak lidská psychika na tyto techniky zareaguje a jestli onu „proměnu“ zvládne. Pokud můžu trochu odbočit, při současném stylu vedení válek je, podle mého, ono zabíjení trochu snazší tím, že málokdy dojde na souboj tváří v tvář.   

Dalším výskytem brainwashingu v současnosti budou i tzv. přesvědčovací techniky, které řadí mezi „lehčí“ formy. Snaží se útočit na pravou mozkovou hemisféru, která je zodpovědná za imaginaci a kreativitu a která je spíše náchylná k nějaké sugesci, než levá hemisféra podporující analytický, racionální přístup. Přesvědčovací techniky využívají třeba politici – např. při veřejném projevu k davu nadhodí otázky, na které všichni odpovídají jasné ano (např. „Máte dost věčného zdražování?“), dále pokračují s více diskutabilním tvrzením, s nímž posluchači ze setrvačnosti souhlasí a jako poslední přichází nějaké sugestivní tvrzení, které posluchači přijmou, protože už jsou pozitivně nastaveni od začátku. Nebo další příklad: pojišťovací agenti na člověka zaútočí v jeho bytě: „Dovedete si představit, že by tento krásný domov měl shořet na prach?“ ´To většinou dovede právě naše pravá hemisféra a agent dosáhne svého cíle.

Jednou z nejzajímavějších forem brainwashingu je, podle mého, podprahové programování. Jde o skrytou sugesci, která je vnímána pouze podvědomím. Podle jednoho amerického kognitivního psychofyziologa až 99% naší poznávací aktivity je podvědomých. I když bych tomuto číslu úplně nedůvěřovala, naznačuje, že velkou část našeho vnímání a zpracovávání získaných informací nemáme pod kontrolou. A z toho právě těží různí producenti podprahových sdělení.

Jedním z nejpřesvědčivějších důkazů efektivity podprahových sdělení je experiment Hale Beckera, který provedl v jednom obchodním domě v New Orleans. Do hudby, pouštěné v obchodě, zakomponoval neslyšitelné příkazy: Jsem čestný a Nebudu krást. Během půl roku nepřetržitého vysílání podprahových sdělení klesl počet krádeží v obchodním domě téměř o 75%.

Podobně kladně chtějí lidé působit i sami na sebe. K tomu účelu si mohou koupit i přístroj, který se zabuduje do hi-fi věže a do hudby pak míchá podprahovou formulku, kterou si zákazník zvolí – třeba Kouření je mi odporné nebo Angličtina je pro mne zajímavá. Motivační kazety založené na tomto principu jsou na trhu už poměrně dlouho.

Naopak efekt podprahového programování neuznal v roce 1990 jeden soud, na který se obrátili rodiče fanouška hudební skupiny Judas Priest, který spáchal sebevraždu. Měl tak učinit na popud podprahového signálu Udělej to obsaženého v jedné z písní této skupiny.

Ale podprahové sdělení nemusí být skryté pouze v audio-nahrávkách, velké pole působnosti skýtá film a televize. Do vysílání už se několikrát dostalo sdělení související s volebními kampaněmi (např. agitující pro Mitteranda nebo Bushe jr.), popř. další (jejichž smysl mi, přiznám se, uniká) jako podprahová zpráva nalezená nedávno u nás, v seriálu Pane, pojďte si hrát, a která zněla: Hlasuji pro MÍR!

 S tímto médiem je ovšem spojen zejména termín podprahové reklamy, který poprvé použil James Vicary. V roce 1957 uskutečnil pokus, kdy byla do promítaného filmu zařazena pole s textem Pijte Coca-Colu a Jezte popcorn, tak že se na 1/3000 sekundy objevila ve filmu každých 5 sekund. Po skončení filmu, prodejci těchto potravin opravdu zaznamenali zvýšenou tržbu. Nicméně experiment byl posléze zpochybňován, a to i jeho autorem.

Co se týče tištěné podprahové reklamy, hojně jsou využívány různé neviditelné sexuální symboly, které mají přilákat více kupujících.

Efekt tomuto druhu propagace neupírá ani zákon, který používání podprahové reklamy zakazuje. To by bylo k podprahovému programování vše.

Pokud chceme najít příklady brainwashingu v románu 1984, není to nic těžkého, toto téma se prolíná celou knihou a některé příklady už jsem tady zmínila. Dala bych to do spojitosti s doublethinkem a to tak, že techniky brainwashingu užívala Strana na občanech právě k rozvinutí jejich schopnosti  doublethinku. Neustálé udržování ve strachu a napětí, minuty nenávisti, zaplavování protichůdnými informacemi s dokonalou samozřejmostí, charismatičtí řečníci, omezování volného času, produkce stereotypního umění a nakonec možná i ten snižující se příděl čokolády (jako snížení hladiny cukru v krvi u vojáků), to všechno, jak se domnívám, jsou způsoby vymývání mozku, které bych přiřadila spíše k novodobému pojetí, jak je zmíněno výše. Tzv. brainwashing staršího typu najdeme ale v knize také, a to až v samém závěru a týká se konkrétně Winstona. V celách Ministerstva války jim jde o dokonalé vymytí mozku a přeprogramování celého člověka tak, aby si opravdu myslel to, co je pro Stranu vhodné. Tady je právě velmi silný moment lidského utrpení a ponížení.

Na závěr několik důležitých otázek: hrozí nám brainwashing? Zdá se mi, že technik brainwashingu je široké spektrum, od již výše zmíněných přesvědčovacích technik až po tvrdé vymývání mozku třeba i za použití násilí. S těmi lehčími formami se, myslím, člověk setkává celkem běžně. Je to určitě všudypřítomná reklama, která nám vnucuje polopravdy či nepravdy zaobalené tak, aby se vloudily do mozku a tam nenápadně ovlivňovaly, jaký jogurt si dáme k snídani, jakým autem odjedeme do práce a  jakému mobilnímu operátorovi dovolíme, aby obsadil náš telefon. Nebo některé politické projevy, také popsané výše. Proti tomuto se nabízí jediná ochrana: zachovat si odstup a schopnost posoudit věc svým vlastním rozumem. Tato schopnost by měla růst se vzděláním, ovšem odepření svobodného přístupu k informacím ji může značně omezit.

Co se týče sofistikovanějších metod psychické manipulace jako jsou ty, které využívají sekty, tam už bude obrana složitější. Nejlepší je v tomto případě asi prevence, tj. žít svůj život tak, abychom neměli potřebu stát se součástí společenství tohoto typu, abychom i v krizích dokázali racionálně přemýšlet a odlišit přátele od těch, kdo nás chtějí zmanipulovat ve svůj prospěch.

Proti podprahové manipulaci není, podle mého, žádné obrany, což vyplývá ze samotného principu této metody (těžko ovlivníme něco, co zachytí pouze naše podvědomí).

Dále je zajímavá otázka, zda může dojít k širšímu ohrožení společnosti se zneužitím těchto technik. Myslím, že katastrofální následky, stejně jako v Orwellově románu, může mít psychická manipulace v rukou mocenských skupin. A to zejména, máme-li jít trošku do budoucna, zneužití nanotechnologií ve formě třeba čipů implantovaných ke kontrole mozkových procesů. Tady si myslím, je obrana celkem prostá (i když možná více na papíře než v realitě), nedopustit, aby se skupiny s totalitními sklony dostaly k moci. To je snad v dobře fungujícím demokratickém státě možné – záleží ovšem na uvědomělých voličích, zajdeme-li  kousek dál, dostaneme se opět k úrovni vzdělání.

K širšímu ohrožení může dojít také ze strany lidí psychicky zmanipulovaných, přesvědčili jsme se o tom 11.9.2001. Jsem přesvědčena, že u extremistických skupin, ať už je jejich životem náboženský nebo národně-osvobozenecký boj, k psychickým manipulaci dochází také. Nevěřím, že sebesilnější motiv, by dokázal donutit svobodnou vůli k ohavnostem typu sebevražedných atentátů.

   Použité zdroje

 Späť na O nás bez nás